Příběh Miao Shan

23. února 2011 v 6:12 | SerafX |  Tradice a historie Číny
Nejstarší dochovaná verze této legendy je zapsána v Kronice čínského buddhismu od Tsu Hsiu z roku 1164. Zde je její příběh: Tao Hsüan (596-667) se jednou zeptal duchovního hlasu na příběh bodhisattvy Kuan Yin. Hlas odpověděl:

Byl jednou král, jehož jméno bylo Miao Chuang Yen. Jeho manželka se jmenovala Pao Ying. Ona porodila tři dcery, nejstarší Miao Yen, druhou Miao Yin a nejmladší Miao Shan.
V okamžiku početí Miao Shan se královně zdálo, že spolkne Měsíc. Když přišel čas porodu, třásla se celá země. Překrásná vůně se vznášela ve vzduchu a nebeské květiny byly všude roztroušeny. Lidé té země žasnuli. Při narození byla čistá a svěží, aniž by musela být vykoupána.
Její svatá znamení byla ctihodná a majestátní, její tělo bylo zcela zakryto mraky různých barev. Lidé říkali, že toto jsou znamení narození svaté osoby. Také rodiče mysleli, že se něco neobvyklého událo, ale jejich srdce byla zkažená, a proto si nevážili své dcery.
Když vyrůstala, byla jako bodhisattva od přírody milá a jemná, laskavé a mírné povahy. Oblékala se prostě a jedla jen jednou za den.V paláci ji nazývali "dívka se srdcem Buddhy." Díky jejímu půvabu se dvorní dámy změnily a ze všech vyzařovala touha po lepším životě. Král byl vyjímka a poohlížel se po nějakém manželovi pro ni. Miao Shan, plna skromnosti a moudrosti, řekla:"Bohatství a úcta nejsou nic trvalého, sláva a přepych nejsou nic víc, než zvuk a kouř. Také když mne nutíš vykonávat nejposlednější práce, nebudu svého slibu litovat."
Když si ji král a jeho manželka nechali zavolat a snažili se ji přemluvit, odpověděla: "Já chci vaše nejvyšší příkazy poslechnout, jestliže odvrátí tři neštěstí."
Král se zeptal: "Co myslíš těmi třemi neštěstími?"
Ona řekla: "První je toto: Když jsou lidé na tomto světě mladí, je jejich obličej světlý jako jadeitový měsíc, ale když zestárnou, jsou jejich vlasy bílé a obličej vrásčitý; v pružnosti a reakcích jsou v každém ohledu horší než v jejich mladých letech.
Druhé je toto: Údy člověka mohou být smyslově vnímavé a plné sil, on může tak svižně kráčet, jako by vzduchem létal, ale když nemoc mu náhle rozkáže, leží v posteli bez jednoho jediného přítele v životě.
Třetí je toto: Člověk může mít hodně známých nebo příbuzných, může být obklopen jeho bližními a milovanými, ale jednoho dne přijde náhle jeho konec; ačkoli otec a syn jsou blízcí příbuzní, nemůže jeden zaujmout místo druhého.
Pokud tato tři neštěstí budete moci odvrátit, tak budu se svatbou souhlasit. Pokud ne, pak dám přednost návratu k duchovnímu životu. Pokud někdo dosáhne plného poznání prvotní moudrosti, všechna neštěstí sama přestanou existovat."
Král byl rozzlobený. Požadoval po ní pracovat na zahradě a dával jí méně jídla a pití. Také obě její sestry za ní přišly změnit její názor, ale Miao Shan byla vytrvalá a své rozhodnutí nezměnila. Když ji Královna sama nabádala, řekla Miao Shan: "Ve všech zmatených pocitech tohoto světa není žádné duchovní osvobození. Jak se příbuzní sblíží, musejí se nuceně opět oddělit a rozptýlit. Vezmi to, jak to je matko. Ke štěstí máš obě mé sestry, ty se o tebe postarají. Nedělej si žádnou starost kvůli Miao Shan."
Královna a její dvě sestry prosily proto krále, aby jí dal svobodu následovat její duchovní cestu. Král se rozzlobil. Zavolal mnišky ( z kláštera Bílého vrabce, Po Chüeh Ssu) a požadoval od nich, aby s ní jednaly tak hrubě, že by své rozhodnutí změnila. Mnišky byly zastrašeny a zadávaly jí ty nejtěžší úkoly - nosit dřevo a vodu, pracovat u moždíře a připravovat zeleninu pro kuchyni. Díky její přítomnosti rostla zelenina i v zimě a pramen vytryskl vedle kuchyně.
Uběhlo mnoho času a Miao Shan se stále pevně držela svého úmyslu. Když král slyšel o zázraku se zeleninou a studní, rozzlobil se. Vyslal vojáky, aby mu přinesli její hlavu a zabili mnišky. Když vojáci přicházeli, rozprostřely se náhle husté mraky a mlha a všechno skryly. Když se vyjasnilo, nemohli již Miao Shan nalézt. Byla svým duchem dopravena na skálu žít na jiném místě. Pak řekl duch: "Tato země je příliš chudá k přežití." Ještě třikrát ji přinesl na jiné místo, než dosáhli dnešní Horu vůní (Hsiang Shan). Zde Miao Shan žila, jedíc ze stromů a pijíc z potoků.
Přešel čas a král onemocněl ze své zahořklosti. Celé jeho tělo bylo zkažené a zhnisané a on nemohl více spát a jíst. Žádný z lékařů mu nemohl pomoci. On umíral a unenáhla se před ním odjevil mnich, který mu řekl: "Mohu vás zcela vyléčit, ale k tomu potřebuji paže a oči někoho, kdo je zcela prost zlosti a hněvu." Takto nabídka přišla králi velice těžká k uskutečnění. Mnich řekl: "Na hoře vůní, na jihozápadě území tvé říše, je bodhisattva, který se zavázal k duchovnímu životu. Když pošleš zprávu s vylíčením tvých proseb, můžeš počítat, že obě tyto věci dostaneš."
Král neměl jinou možnost, než přikázat jednomu ze svých služebníků, aby doručil tuto zprávu. Miao Shan řekla: "Můj otec ukázal neuctivost ke třem klenotům, on pronásledoval a potlačoval pravé učení, on nechal popravit nevinné mnišky. To volá po odplatě." Nato si bez zármutku vyřízla své oči a oddělila paže od těla.
Když mu přinesli obě věci, připravil z nich mnich lék. Když si král lék vzal, byl na místě opět zdráv. Chtěl mnicha velkoryse odměnit, ale mnich řekl: "Proč děkuješ mě? Musíš poděkovat tomu, kdo daroval své paže a oči," a náhle zmizel. Král byl vyděšený z tohoto duchovního zjevení. zavolal svůj kočár a jel se svou manželkou a dvěmi dcerami na horu k bodhisattvě poděkovat jí.
Setkali se s ní a předtím, než něco řekla, královna ji poznala - byla to Miao Shan. Po tvářích jí stékaly slzy. Miao Shan promluvila: "Pamatujete se má dámo na Miao Shan? Při vzpomínce na lásku mého otce jsem mu ji svými pažemi a očima splatila. Když slyšeli její slova, král a královna ji mlčky objali. Královny chtěla její oči jazykem olíznout, ale předtím, než tak mohla učinit, bylo všechno kolem zakryto mnohoslibnými mraky, božští hudebníci začali hrát, země se začala otřásat a květy pršet z oblohy. A poté byla odhalena duchovní manifestace tisíce rukou a tisíce očí, které se majestátně vznášely ve vzduchu. Byly přítomny desetitisíce. Hlasy, které chválily soucit bodhisattvy, otřásaly horami a údolími. V jednom okamžiku získala bodhisattva opět svou starou podobu a pottom a velkou vznešeností odešla. Král, královna a obě sestry navršili hranici dřeva, osvědčili svaté relikty a vystavěli na této hoře pagodu.
Tao Hsüan se zeptal: "Bodhisattva může na jednom místě nabýt formu smrtelníka a jistě není přítomna pouze na Hoře vůní." Duch odpověděl: "Ze všech míst uvnitř hranic Číny je Hora vůní to nejskvělejší místo. Hora leží dvěstě mil jižně od hory Sung. Je to ta samá Hora vůní, jako v dnešním Ju Chou."
Z němčiny přeložil serafX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama